O peruckých týmech už můžeme psát podobně jako o státní reprezentaci. Zkrátka jsou neúspěšné. Příští sobotu (15.10.) se hraje opět doma.

     Tak již popáté jsem vyjel v půli srpna do Lovosic. V Osmičce v tamním parku již pošesté připravili kamarádi od žabiček multi-festival Žafest. A opět se jim vydařil.

   Tak se ten letošní podzim krásně rozjel. Velmi slunečné a teplé září snad ani nepamatuji. Ušetřil jsem i za topení (to to ČEZ hned zdraží, aby měl nový šéf také miliardové prémie). A já jsem na poslední chvíli i trochu fotil.

    Kde jsou ty časy, když jsem byl s partou na Brutusu minimálně 10x za rok. Již dlouho jezdím sám pouze na Bahno, do Klobuk a samozřejmě na pyžamák. A Klobuky byly minulý týden.

    Když už jsem dal inzerát Honzovi, nabídnu na oplátku zase něco já. Nepotřebujete pro své kuťení pilu s hoblovkou?

    Běžně na svých stránkách neuveřejňuji žádné inzeráty. Ale prosbě našeho stálého dopisovatele (díky němu víte vše o peruckém fotbalu) musím vyhovět.

   Již třetí víkend nezískali peručtí fotbalisté ani bod . Oba týmy navíc opět vysoko prohrály. Ačko je již jen jeden bod od posledního a Béčko je na 10. místě z 12.

    Minule jsme Zdeňka Ladru opustili na učilišti, kde sklízel nečekané vavříny. Dokonce ho přemlouvali, aby šel na průmyslovku, že ho čeká skvělá budoucnost a bude sekýrovat chlapy. „Ale já nechci sekýrovat chlapy, já chci dělat,“ bránil se škole tvrdošíjný Zdeněk a raději hned nastoupil do Okresního stavebního podniku v Lounech. Právě na učilišti začal malovat, vzorem mu byl nikdo menší než výtvarník Zdeněk Sýkora, kterému nahlížel do ateliéru a seznamoval se s aktuálními trendy v moderním uměním. Pak ale mladého muže začaly více zajímat slečny.

Noblesně oháknutý švihák s kufříčkem po dědovi získal Jaruščino srdce